DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Historie chalupy

HORNÍ  LOCHOV  -  usedlost č. p. 10

- její historie a obyvatelé :

 

Dnešní usedlosti č.10 a č.9 a přilehlé pozemky tvořily spolu v minulosti jeden celek.   Podle výměry pozemků ( asi 90 strychů = korců = asi 27 ha) patřilo toto hospodářství spolu s usedlostí č.1 ke dvěma největším ve vsi. Původní studna se nacházela na dnešním pozemku č.85, asi 3 m vlevo od příjezdové cesty k č.10, dodnes jsou zde patrné její pozůstatky z pískovcových kvádrů.

    Nejstarší záznamy o usedlosti se nacházejí v purkrechtní knize rychty holínské. V knize je toto hospodářství vedeno jako grunt č.2, první záznam je z roku 1671, kdy jej držel Jan Vaněk, který se 6.5.1671 ujal živnosti po svém zemřelém otci, jak se v knize píše “se vším k ní od starodávna patřícím příslušenstvím”, a to za sumu 168.30 zlatých. Ten hospodařil do roku 1708, dne 5.11.1708 se ujal živnosti jeho syn Václav Vaněk za 168 zlatých a dle smlouvy zřizuje pro otce Jana Vaňka výměnek. Když byl roku 1723 Václav Vaněk v lese zraněn a pravděpodobně na následky zranění nemohl v hospodaření pokračovat, přebírá živnost dne 17.7.1723 jeho bratr Matěj Vaněk za sumu 173.30 zlatých s povinností zřídit pro Václava Vaňka (bratra) a Jana Vaňka (otce) výměnek.

     Dne 5.10.1733 uzavřel Matěj Vaněk smlouvu se svým synem Matějem Vaňkem a postoupil mu živnost za sumu 169.30 zlatých s povinností zřídit výměnek pro otce Matěje Vaňka a matku Alžbětu Vaňkovou, pro strýce Václava Vaňka a děda Jana Vaňka. Za Matěje Vaňka, syna byla pravděpodobně kolem roku 1760 vystavěna dnešní usedlost č.10. Matěji Vaňkovi bylo tehdy asi 50 let, důvod stavby je neznámý. Ta byla však zřejmě postavena na místě dřívějšího stavení, možná vyhořelého, neboť při rekonstrukci podlah v roce 2004 byly objeveny pískovcové základy zřejmě původního stavení se stopami zčernání vzniklého ohořením. Původní stavení bylo patrně menší, neboť  objevené základy se nacházely uvnitř současného obvodu objektu. Rok výstavby 1760 je orientační a vychází z dendrochronologického rozboru vzorků dřeva odebraného z dřevěného roubení - výzkum ukázal, že dřevo na stavbu bylo káceno v letech 1755 - 1757, a protože podle tehdejších zvyklostí se zpracovávalo nejpozději do 3 let, je tedy zřejmé, že stavba byla dokončena nejpozději v roce 1760. Pravděpodobně celé původní  roubení usedlosti je z jedlového dřeva ( všechny odebrané vzorky to potvrdily). Matěj Vaněk držel grunt č.2 do roku 1786, kdy 2.9. zemřel ve věku 76 let. Po něm zůstala na celé hospodářství vdova Kateřina Vaňková, s hospodářstvím pomáhalo čelednictvo: 1 pacholek, 1 pohůnek a 2 děvečky, později přibylo ještě další čelednictvo.

    Dne 10.1.1789 přenechává Kateřina Vaňková živnost za 400 zlatých se všemi staveními a polnostmi, dobytkem a příslušenstvím své vnučce Kateřině Bragerové. Ta pocházela z rodu Tůmových a byla provdána za Josefa Bragera, měšťana a mydláře v Jičíně. Kateřině Vaňkové byl zřízen výměnek a ta ještě s čelednictvem do konce roku 1791 v této usedlosti hospodaří.

   Dne 27.12.1791 rozdělila Kateřina Bragerová grunt č.2 na dvě samostatné a stejně velké části a  prodává  polovinu budov a polovinu pozemků (orné půdy, luk, pastvin, lesa) Janu Bradlerovi (dnes č.10) a téhož dne 27.12.1791 prodává druhou polovinu budov a pozemků Ignáci Braunovi (dnes č.9). Za každou takto rozdělenou polovinu požaduje 1.275 zlatých v obou případech za stejných podmínek: 250 zlatých v hotovosti, 775 zlatých vyplatit k 1.1.1792 a 250 zatých vyplatit k 16.2.1792.  Jan Bradler i Ignác Braun mají podle smlouvy povinnost zřídit pro vdovu Kateřinu Vaňkovou výměnek spolu s dalšími povinnostmi stanovenými ve smlouvě. V purkrechtní knize je poté usedlost J.Bradlera uváděna jako grunt č.2 (dům č.6), usedlost I.Brauna jako grunt č.9 (dům č.14). Oba hospodáři jsou pak nazývání půlláníci. Původní studna byla zrušena a u obou usedlostí byly vybudovány nové studny. Jan Bradler s rodinou hospodařil na své usedlosti 12 let do roku 1803.

    Dne 4.2.1803  prodává Jan Bradler grunt č.2 s usedlostí č.6 za sumu 4.820 zlatých Josefu Heptnerovi. Dle smouvy 2.480 zlatých zaplatit v hotovosti ihned, ostatních 2.340 zlatých doplatit později. Někdy v letech 1805 – 1806  dochází k přečíslování budov v celém Horním Lochově, dům Josefa Heptnera č.6 dostává nové číslo 10, sousední dům č. 14 má nové číslo 9. Toto číslování se udrželo až do současnosti.

    Dne 9.11.1810 prodává Josef Heptner celé hospodářství svému bratrovi Václavovi (Wenzelovi) Heptnerovi za sumu 12.000 zlatých. V usedlosti zůstávají jeho rodiče Kryštof a Alžběta Heptnerovi, Josef a manželkou kupují v r.1811 za 15.600 zlatých  mlýn a pilu “Pod Pařízkem” (Pařízek je osada obce Mladějova) a odcházejí z Horního Lochova. Od roku 1813, kdy Václav Heptner umírá, se stává vlastnicí usedlosti jeho manželka Veronika Heptnerová,  v roce 1816 se vdává  za Jana Pluhaře, který je od roku 1816 veden v této usedlosti jako hospodář. V roce 1829 přebírá hospodářství nejstarší syn Veroniky Josef Heptner, v roce 1851 pak jeho syn František Heptner, v roce 1864 Františkova dcera Anna Heptnerová, v roce 1882 po předčasné smrti Anny její matka Barbora Heptnerová. Roku 1889 přebírá hospodářství syn Barbory Heptnerové z druhého manželství  Alois Heptner. Po něm roku 1921 jeho syn Alois Heptner Po předčasné smrti Aloise Heptnera roku 1946 přebírá hospodářství jeho manželka,vdova Anna Heptnerová. Ta byla do r.1989 poslední trvale žijící  obyvatelkou  v této usedlosti z rodu Heptnerů, kteří zde žili téměř 200 let.  Do dnešní doby je vlastníkem objektu vnuk Anny Heptnerové (syn její jediné dcery).  V r.2013 je tomu právě 210 let, co je chalupa v držení  stále jednoho rodu!